Měsíc je jedním z nejstarších průvodců lidstva. Jeho proměny určovaly rytmus přírody, rituálů, zemědělství i lidských příběhů. Na rozdíl od slunce, které je stálé a jasné, měsíc se mění — a právě v této proměnlivosti spočívá jeho kouzlo.
Srpek měsíce, který se objevuje v mnoha kulturách, je symbolem nových začátků. Je to okamžik, kdy se rodí světlo — malé, jemné, ale vytrvalé. Připomíná, že každý velký příběh začíná nenápadně. Že i v temnotě se může objevit první jiskra naděje.
Měsíc je také symbolem intuice. Jeho světlo je měkké, neoslnivé. Neodhaluje vše, ale ukazuje cestu těm, kteří se nebojí dívat dovnitř. V mnoha tradicích byl spojován s ženskou energií, cykly, emocemi a schopností vnímat to, co je skryté pod povrchem.
V mytologii bývá měsíc často ochráncem cestovatelů, poutníků a snílků. Je to světlo, které provází ty, kteří se vydávají do neznáma. Jeho proměny připomínají, že nic není trvalé — a že právě v proměně je síla. Úplněk symbolizuje naplnění, novoluní nový začátek, a srpek jemný růst, který se teprve rodí.
Měsíc je také zrcadlem. Nezáří vlastním světlem — odráží světlo slunce. V tom je ukrytá hluboká metafora: někdy nejsme zdrojem světla, ale jeho nositeli. Někdy stačí jen otevřít prostor, aby se světlo mohlo odrazit.
A možná právě proto je měsíční symbolika tak silná. Protože mluví o cestách, které nejsou přímé. O světle, které není oslnivé. O síle, která je tichá, ale neochvějná.
.jpeg)


