Jak odPŮSTit

Půst je v dnešní době nadbytku opomíjený, ačkoliv pro tělo i psychiku velmi prospěšný. Naši předci věděli, jak je občasné hladovění blahodárné, a zařazovali jej do svého života ať už záměrně nebo se jim opravdu nedostávalo potravin. 

Já jsem se k tématu půst aktivně dopracovala teprve nedávno, ale ozdravné účinky, které na mě má jsou úžasné. Díky omezení jídla po určitou dobu se naše tělo snáze detoxikuje, odstraňuje odpadní látky, čistí a regeneruje tělesné orgány. Dalším efektem je navození ketózy. Tento stav, kromě jiných benefitů, snižuje v těle zánětlivost, lépe spaluje tuky a blahodárně působí na náš mozek a nervovou soustavu. Což pro mě bylo klíčové. Už to bude téměř dva roky, kdy jsem se díky ketóze vyléčila z panické poruchy. Nicméně tehdy jsem neprováděla půst, ale takzvanou ketogenní dietu, která, laicky řečeno, spočívá v omezení příjmu sacharidů na úkor zdravých tuků a donucení těla, aby jeho primárním zdrojem energie byly tuky. 

Bohužel jsem u ketogenní diety nikdy dlouho nevydržela. Byl to paradox, věděla jsem, že mi je po ní dobře, ale stále jsem sklouzávala k sacharidům. Dalším mínusem pro mě bylo to, že když jsem tuto dietu držela dlouhodobě, začala jsem se cítit tak nějak "ucpaně". Sice jsem maso a jiné bílkoviny hojně doplňovala zeleninou, ale neustálá chuť na sladké způsobovala, že jsem jedla klidně pětkrát nebo až šestkrát denně. Nemoc sice ustala, ale celkově jsem se po těle necítila moc dobře. V tomto období jsem nakonec posunula výživu na druhou kolej a začala se víc věnovat psychice. Moje posedlost jídlem začala být opravdu extrémní, a nejenže trápila mě, protože po každém porušení diety jsem se v duchu pranýřovala, tak i mé nejbližší okolí utrpělo lehké rány. Zhruba po roce jsem se ke ketogenní dietě přestala vracet a nastolila, jak se tomu dnes říká, vyváženou stravu.

Po nějaké době jsem zjistila, že mi větší míra sacharidů už nedělá tak velké problémy jako dřív. Panická porucha je naštěstí v nedohlednu, mozková mlha, silná únava a extrémně lámavé nehty taky. To mě opět utvrdilo, že psychika dělá opravdu hodně. Nicméně, stále tu bylo nadýmání, akné, plynatost a problém s vylučováním. Tyto problémy však mizely ve chvíli, kdy jsem den až dva nepožila žádný sacharid. Co teď? Nechtěla jsem si už nic odpírat, to mě většinou přivede k tomu dělat opačný extrém. Jelikož jsem se dostala do slepé uličky, nechala jsem to, jak se lidově říká, koňovi. 

Dneska musím říct, že takové rozhodnutí bylo nejlepší, jaké jsem mohla udělat. Po nějaké době jsem totiž na sobě pocítila, že mi nedělají dobře svačinky mezi jídly. Mám dvouletou dceru, která samozřejmě jí vícekrát za den a já se většinou svezu s ní. Začala jsem tedy aplikovat tři porce jídla denně, což do téhle doby pro mě bylo něco naprosto nepředstavitelného. Většinu života jím menší porce víckrát denně, bylo to hlavně z důvodu, že jsem žila, pro mě, velmi stresujícím způsobem života a většinou mi kolísal cukr. Každopádně, průběžná práce na psychice mi otevřela oči a já zjistila, že když si nedám svačinku a chvíli vydržím mít pocit hladu, tak za chvíli odezní a já se cítím být jaksi energičtější a pozornější. To se mi zalíbilo, a tak jsem po čase zašla ještě dál a začala občas vynechávat jedno z hlavních jídel. Většinou je to snídaně nebo večeře. Po nějaké době mi došlo, že tak nějak intuitivně praktikuji přerušovaný půst, o kterém jsem kdysi dávno četla. Zjistila jsem si o něm mnoho informací a kromě jiného, že se díky půstu můžu dostat do stavu ketózy. Po několika letech hledání mi konečně do života vstoupil způsob stravování, který mi vyhovuje po všech stránkách a má úžasný vliv na mé zdraví. 

Nadýmání, akné a další problémy, které mě soužili odcházejí. Jsem klidnější, mám víc energie a lépe spím. Takové a další benefity má zařazování půstu do mého života. Po fyzické stránce se cítím naprosto skvěle. A po té psychické také. Nejen kvůli tomu, že si nemusím z jídla nic odpírat, ale s odlehčením tělesným přišlo i odlehčení duševní. Vypozorovala jsem, že přestávám lpět na věcech a situacích, které pro mě dříve byly stěžejní. Když mě v minulosti někdo urazil nebo mi ublížil, měla jsem velký problém, než jsem na to zapomněla a byla schopná s danou osobou normálně komunikovat, odpustit jí. Neříkám, že je ze mě po půstu světice, ale mnoho věcí mě už tak netrápí, jako před zavedením občasného hladu. Také si své jídlo více užívám a nejím ve spěchu. Jelikož jím převážně jen dvakrát denně, tak přípravou jídla nestrávím mnoho času. Pečlivěji si vybírám, co sním. Když mám chuť na sladké, sáhnu radši po domácím zákusku, který si sama vyrobím a většinou rafinovaný cukr nahradím jinými přírodními sladidly. Potraviny kupuji především v bio kvalitě a od českých farmářů. Není to vždy stoprocentní občas si klidně dám nějaký fast food a čokoládu, ale už nemám potřebu to přehánět jako dřív, když jsem si něco zakázala. 

Praktikování přerušovaného půstu mi obohatil život. Díky němu mám z jídla pravý požitek a na chvíle bez jídla se doslova těším. Nicméně, k tomuto způsobu života jsem musela takříkajíc dospět, ale stojí to za to. 

Na závěr bych ráda dodala, že půst není pro každého. Pokud se rozhodnete tento způsob praktikovat, nedělejte nic přes moc a poslouchejte své tělo. Případně se poraďte se svým lékařem. Půst rozhodně nedoporučuji pro děti, těhotné a kojící matky, nemocné jedince a starší lidi.